Kořenovský kostelík

L. p. 1903 vznikla kazatelská stanice Kořenov - Tesařov pro německé evangelíky luterské církve. Shromažďovali se jednou měsíčně k bohoslužbám v hostinci Zvonice (Glockensteinbaude), který patřil Karlu Neumannovi. Hlavními osobami mezi věřícími byli brusiči skla E. a R. Nitscheovi, sklář J. Fischer i pekař Kamil Neumann se ženou Celestýnou. Nejdůležitější ale byl exportér Konrad Neumann z Jabloneckých Pasek, rodilý z Kořenova. A právě on si umínil, že si jejich evangelická komunita postaví v Kořenově vlastní kostelík. V listopadu 1903 vznikl Spolek pro stavbu kostela. Iniciátor K. Neumann však přecenil možnosti své i místních lidí. Navržený projekt v novogotickém slohu byl příliš ambiciózní, navržená stavba příliš velká. A navíc Neumann 17. dubna 1907 umírá.

Horlivost a plány na stavbu kostelíka obnovil farář Pommer po svém příchodu v r. 1908. Navržen byl nyní jen malý kostelík. Ale i tak bez pomoci německého spolku Gustav Adolf Werk by se záměr jen těžko realizoval.

Se stejným příjmením faráře Pommera (křestním jménem Helmut) se můžeme setkat v historii sboru v rakouském městečku Dornbirn - byl tam farářem v letech 1917 - 52. A tam také stojí naprosto stejný kostelík, jako ten náš kořenovský! Jen půdorysně trošku větší a mladší - z r. 1931. Plány na oba kostelíky vypracoval mladý Otto Bartning (1883 -59), později uznávaný stavitel sakrálních staveb.

Základní kámen kořenovského kostelíka byl položen v den Nanebevstoupení Páně 20. května 1909. Přes léto práce rychle pokračovala a 20. října 1909 byla slavnost vysvěcení kostelíka. Kázání přednesl farář F. Blankmeister z Drážďan. Slavnost proběhla venku před kostelíkem, neboť dovnitř se všichni účastníci nevešli.

V roce 1911 byl okolo kostelíka založen i hřbitov, ale rakouská vrchnost nedovolila na tomto místě pohřbívat. Teprve, když místnímu truhláři Ullmannovi l. p. 1913 zemřely dvě dcery a on je bez ptaní pochoval vedle kostelíka, rakouské úřady ustoupily a hřbitov dodatečně schválily.

Malé evangelické společenství tu Pánu Bohu děkovalo za radost i požehnání a v časech bolesti tu před Hospodinem hledali útěchu a povzbuzení. Přešly v dějinách i dvě války a na tu druhou je blízko kostelíka památka v podobě bunkru, který měl chránit silnici do Harrachova.

Po konci 2. sv. války získala kostelík a tři dlaší budovy do vlastnictví Jednota bratrská. V roce 1948 zde zřídila Horský domov pro rekreační péči pro děti a mládež. Hlavní chata (dnes hotel Adria) spolu s kostelíkem se stala místem tělesného i duševního osvěžení nejen pro mladé.

Asi v r 1956 byl kostelík opraven. Generální opravu v r. 1968 řídil kazatel Rudolf Borski, který o kostelík i věřící pečoval celá desetiletí (až do r. 2007). I v roce 2009 k oslavám stého výročí založení byla stavba kostelíka znovu renovována.

Kostelík - na rozhraní Jizerských hor a Krkonoš - zdaleka viditelný ve dne, ale i v noci díky nasvícení přitahuje stále naši pozornost. A proto by měl být pro všechny, kdo na něj pohlédnou znamením, že činné křesťanství patří i do současné společnosti.

(Použit krácený text z programu slavnostního shromáždění u příležitosti oslav 100-ho výročí založení kostelíka v Kořenově.)